Odborné článkyFlexibilní formy práce V poslední době se čím dál tím více mluví o flexibilních formách práce. Představíme si některé základní způsoby pružného zaměstnávání a upozorníme nejen na výhody, ale také na určitá rizika, která v sobě mohou ukrývat. Asi nejznámější variantou jsou zkrácené úvazky. Jejich délka se může různit, stejně tak i rozložení pracovní doby. Standardně se předpokládá odpracování například 4 hodin denně v rámci polovičního úvazku, ale se zaměstnavatelem je též možné domluvit variantu odpracovaných 2 plných dní a jednoho půl dne. Rizika zkrácených úvazků jsou poměrně zřejmá – nižší příjem, často bez nároku na benefity, poměrně běžně rizikovější typ pracovní smlouvy: na dobu určitou nebo pouze dohoda o provedení práce či dohoda o pracovní činnosti. Zaměstnaný si potom například musí jinak zajistit platby zdravotního a sociálního pojištění (v případě DPP), u obou typů dohod nemá nárok na dovolenou a kontrakt může být ze strany zaměstnavatele v podstatě kdykoliv vypovězen. Problémem zkrácených úvazků může být i zaznamenávání odpracovaných hodin, často hrozí, že je reálně odpracováno více hodin než stanoví dohoda. Výhodnější v tomto smyslu je tedy odvození mzdy hodinově podle reálně odpracované doby. Vhodnou variantou též může být sdílení pracovního místa, tzn. rozdělení jedné plné pozice mezi dvě osoby v určeném poměru. To je samozřejmě velmi náročné na vzájemnou komunikaci a vyžaduje to vysokou míru disciplinovanosti. Přínosem jsou však poměrně kvalitnější pracovní podmínky a pro zaměstnavatele obvykle i vyšší podávaný výkon a celkově vyšší kvalifikace, kterou obě osoby dohromady zajistí. Poměrně často je již dnes využívána varianta částečné práce z domova, tzn. při plném úvazku možnost určitý úsek odpracovat z domova. Zejména v situaci, kdy je nutné dojíždění do zaměstnání, je to vítaná možnost. Obecně pro práci z domova ovšem platí, že je potřeba zajistit standardní pracovní podmínky (technické zázemí, klid na práci). Práce z domova je otázkou indivudální volby. Někomu se doma lépe soustředí, jinému naopak vadí ne-pracovní prostředí a rozptylují ho/ji „domácí povinnosti“. K flexibilním formám práce můžeme počítat také stlačený pracovní týden, tedy variantu, kdy je týdenní pracovní doba odpracována ve čtyřech dnech, nebo konto pracovní doby, tedy systém, který reaguje na sezónní výkyvy v objemu práce a počet odpracovaných hodin se v návaznosti mění. Cílem pružných pracovním podmínek je reagovat na individuální potřeby slaďování osobního a pracovního života. Na jedné straně umožňuje zaměstnaným, aby objem práce přizpůsobili svojí aktuální situaci, která nemusí odpovídat typickému plnému úvazku. Důvody mohou být péče o rodinu či o nemocné členy rodiny, zdravotní omezení, ale i chuť se dále vzdělávat či jednoduše jiná seberealizace mimo zaměstnání. Na druhou stranu je flexibilita výhodná i pro zaměstnavatele, umožňuje jim přilákat širší skupinu potenciálních zaměstnaných, což je v obzvlášť důležite je-li na trhu práce nedostatek určitých profesí. Zároveň je možné flexibilitě rozumět jako benefitu pro stávající zaměstnané, jejichž potřeby se v průběhu času mění a přivítají možnost individuálního nastavení. Další informace: Balíčky informací na www.rovneprilezitosti.czhttp://www.rovneprilezitosti.cz/info.php?rubric=44&PHPSESSID=0cf4552fb27657984fdd40128e4cee6a Zpravodaj Rovné příležitosti do firem: http://zpravodaj.feminismus.cz Mgr. Kateřina Machovcová, Genderové informační centrum Nora o.p.s., 25. února 2008 |
|
|